Special pro DUDYHO

h a k a

ka mate, ka mate

ka ora, ka ora

te nei te tangata puhuruhuru

nana nei i tiki mai i wahakawhity te rara

upane, aupane

upane, ka aupane

whiti te ra

http://www.youtube.com/watch?v=c-lrE2JcO44

Waiheke

Nazdarek zas po case!!
Jak se mame v Brne v praze a ubec v CR? Tady na Zelandu uz docela pere leto, slunicko sviti skoro kazdej den az z toho mam spalenej frnak... Jak sem se mel posledni dny v Aucklandu a jak sem se mel prvni den na ostrove Waiheke hned vedle, si prectete tadyk na Pureboulderingu, at to nemusim psat znova.

Kazdopadne dalsi den na Waiheke jsem se domluvil s chlapikem jmenem Fabian, ze zajdem do mistniho narodniho parku. Teda reknu Vam priroda uzasna. Vejlet paradni. Vsude sama palma.. Kouknete na fota dole je odkaz. Vecir sme si koupili par pivek, pokecali a sli utahany dohajan. Dalsi den sme obesli cast ostrova uz jen tak aby sme nevysli ze cviku. Vsude kolem je more a este to neni na koupani, mimochodem me to cvachtani a valeni se na plazi zas tak nebere, takze jedina mozna nejlevnejsi akcni cinnost tady, je turistika.
Nastal patek a ja uz byl rozhodlej nevracet se zpet do Aucklandu, kde teda mimochodem sem potkal ty nejakcnejsi lidicky, ale vyrazit smerem na Coromandel. Coromandel lezi na stejnojmennem polostrove a je to vesnicka, kde se v historii tezilo drevo a kaucuk a hledalo zlato. Vyrazil jsem tedy brzo rano na stopa abych chytl trajek plujici z druhe strany ostrova Waiheke. Vse slo tak hladce ze jsem na molo dorazil v pul druhe. Problem byl ze trajekt jel az v sedum. Co tedy delat. Sedl sem koukal, delal jak budha: nedelal nic...Po chvilce sem se dal do reci s jednou mistni pani, ktera v minulosti pry taky hledala zlato, ale v Australii a ta mi nabidla, ze si do vecera klidne muzu pujcit kajak. Dalsi tri hodiny sem tedy brazdil mistni pobrezi na kajaku. Kdyz sem ji celej znavnej a zmachanej, kajak vracel, pohostila me pivem a poprala stasnou cestu. Do Coromandel sem dorazil kolem 9 vecir. Jako vzdy nasel backpacker a sel spat.
Druhej den sem si domluvil na mistni vratnici kolo. V domeni ze 106 misto letos v zari na Jedovnicke Meride mi zaruci nejakou kondicku, sem se vydal nejdrive do kopcu. Zde sem vsak brzo zhorel. Trek 4100 sice asi jako novej dobry kolo byl, ale kdyz mate k dispozici jen dva nejvetsi talire a zrezavelou vidlicu..docela me to utavilo. Dalsi stanice..pobrezi...tam slapu sice porad po rovine, zato proti vetru, takze taky nic moc. Zbytek dne sem relaxoval u bazenu.
Dalsi den tedy dnes sem se rozhodl opustit toto mestecko a vyrazit dal. Mam namireno smerem na jih, kde bych snad mohl najit nejakou tu brigadku bud u mesta Ta Poke, coz je svetova jednicka pro kiwi, nebo kdekoliv jinde.
Takze ted po puldennim stopovani Vam pisu z Haihe, kde se udajne nachazi Hot springs termalni prameny, coz je atrakce pro moji mamku jak stvorena. Vyfasujete lopatu a na plazi si vykopete jamu. Ta se Vam behem chvilky zalije horkou vodou jako doma ve vane. Dneska sem to nepodnikal, konecne je hnusne a zatazeno a dojel sem pozde - musite taky vychytat odliv, ale mozna zejtra se na to vrhnu. Nebo dam prednost Cathedral cove, coz by mela bejt naka jeskyne nekde na pobrezi.
Abych byl uprimnej, jako more dobry ale uz se tesim nekam do vnitrozemi, nebo na Jizni poloostrov do hor. Mam toho slunka plny kecky...
tak sa majte a keby Vam byla v CR kosa, dorazte zamnou..ja du na skopek..osman
Fotky

Mission NZ: Auckland 2

tak sem se trochu vzpamatoval, Auckland : tezky boulder, i ja sem mel problem...ale dopada to asi zatim vsecko paradne...doletel sem tedy ve stredu, nasel backpacker a udelal par znamejch. Druhej den sem zase delal turistu a nechal se vyvezt vejtahem na SKYtower, zeprej nejvetsi staveni na nejaky casti polokoule, ale kdo si to ma pamatovat, je tu vsecko opacne. Nejvetsi ulet je pro me asi ta jizda vlevo...dela mi to problemy aj jako chodcovi, trebas vcera rano me malem srazilo auto, pac sem se jako prvni rozhlidl do leva v domeni ze nic nejede sem malem dostal tafku hnedle zprava. Taky mazec sou ty jejich prechody. Kdyz je zelena, je zelena pro kazdyho a vsude, tudis se najednou vseci nahrnou do krizovatky a spacirujou si to tam krizem krazem, jak kdyby zadny auta ani nejezdily. Toz Auckland se mi docela libi, maj tu sice miliony reklam a neonu, a je videt ze, je to tady samej turista. Doufam vsak, ze se mi podari vypadnout na ostrov Waiheke, kam me doporucoval Dlouhys a tady troche zpomalim...doufam...

Vcerejsi patecni vecer koncil pro vsecky este dneska rano...lidi se radovali na ulicich este kdys sem si sel pro snidani...parada, ale znate me, ja vytuhnu jak odbyde 12ta hodina PM. Dal sem si jen particku karect hrou zvanou SHIT HEAD, kerou sice nevim esi sem pochopil dobre, ale ani jednou sem SHIT HEAD nebyl..

Nejvetsi bulder bylo zaridit si bankovni konto, to me fakt bavilo...z banky sem vylezl docela propocenej, ale povedlo se mi rozessmat operatorku prez jakysi hesla, kdyz se mne optala: How are you Daniel? a ja odpovedel..: Litle bit scarry..

chvilku se mi smala, ale pak mi dala heslo co sem potreboval...

Nejveci uspech sem vsak zaznamenal dneska rano, kdyz sem odhalil tajemstvi automatu a ted uz mi nezabrani asi nic pristi nedeli zajet sem zpet do Aucklandu a koupit vuz svych snu a vyrazit za dobrodruzstvim...

Lidicky, komply sou tu pomaly jak ja nevim takze neco malo fotek tadyk: http://picasaweb.google.com/osman8a/Auckland

Mission NZ: AUCKLAND

tak teda zdravim od tech protinozcu jak sem slibil. jak zacit...probudil sem se v letadle, kdyz uz vseci byli po snidani, celou noc sem nemohl usnout a nakonec sem zaspal snidani. Letuska kdyz to videla, dobehla ke mne s nejakou prej korejskou narodni snidani a ze jako dobrou chut. BRRR...vystoupuil sem v Soulu a celej den sem mel co delat abych se z toho nepob...
No ale dobry..
Chvilku tak chodim po letistti, delam turistu, kdyz najednou cesky hlasy. Otocim se a po chvilce vahani oslovuji 4 kluky...smao sebou kdo by to necekal...leti na Zeland, ale co me prekvapilo...: ty a neznas Honzu Novacka?..panenko skakava ten coko je uz aj v Soulu na letisti..v letadle ze Soulu do Aucklandu sem sedel vedle kanadana s jmenem Jason. S tim sem se seznamil a trochu se s nim pobavil. Jen co jsme vsak vystoupili ztratil sem ho, dneska po asi trech dnech sem ho potkal na ulici a vylezlo z nej ze se nejak nelibil mistnim psekovi kerej hledal drogy a kluci si ho tam nechali asi tri hodiny. To uz sem ja mnel namireno se svyma novyma ceskyma kamosema do centra Aucklandu, kde meli rezervovanej na me trosku drazsi hotel. Rozhodl sem se dat na rady Dlouhyse a sel sem do prvniho backpackru, kerej byl nastesti hned zarohem. Zde sem potkal spoustu paradnich lidicek a vlastne cely moje snazeni tady s uradama bankama a ja nevim cim, se deje diky klukum z Brna a lidem z celyho sveta. Kazdy rano se budim v pokoji vedle nekoho jinyho a kazdy rano sbiram rady odevsad. Kanada, Francie, USA, proste kazdej se mi snazi pomoc..PARADA..dneska uz nemam cas na internet, ale slibuju ze pokracovani bude s fotkama.
Je to tu mazec, chvilku se mi stejska a chvilku je to fakt dobrodruzo..zdravim vsecky!!
osman

oberammergau

oberammergau je malebná vesnička ležící kousíček od nejvyžší hory Bavorska - Zugspitze. Na konci září mi zazvonil telefon. Nějaká divná předvolba, nepoznávám...neva...Zvednu to...
zdarec, tady Ramon a Dlouhys..heleď Teplá vodo, dej dohromady bandu 5ti lidí a dovalte zejtra do oberammergau kousek od Garmisch - Partenkirchenu, je tu pro Vás hokna...
a tím to všecko začalo...posádka: Čoko, Majki, Džanglik, Petr a já sme naskákali do Felicie 1.6 Combi s koženýma sedačkama a původně na 14 dnů jsme vyrazili směr výše uvedený...první týden pohodička, měli sme plno energie, jezdilo se lozit do Niederthai, Insbrucku a i do jedné místní oblasti...žili jsme si jak profesionální lezci. Sauna, picerie, hotel...to by byly pokusy...kdyby jsme tu byli za lezením...Druhý týden se situace trošičku zhoršila. Objevila se navíc práce v Mnichově. Dnenní režim: ráno vstat - nasnídat - odjet 80km - porobit - neusnout - nezabit architektku - dojet 80km na hotel - dat si pivo - spat...mi přišel drsnej, ale za ty prachy...aspoň se splatí ten Zéland....říkal sem si. V Mnichově sme všecko porobili a dalších 14 dnů sme dělali že něco děláme na původně plánované stavbě střechy místního divadla...
Tady uteklo dalších 14 dní jak voda. Hlavně díky tomu, že už jsme se pomalu každej den těšili na bouldering v nedaleké bouldrovce v Garmischi. Taky jsme se stali štamgasty v některých restauracích, seznámili jsme se místními děvčaty - někteří důvěrněji, psali o nás ve zdejších novinách jako o specialistech na membránové střechy...jo, to určitě já sem tak nějakej specialista...ale tak proč ne, zní to docela dobře...
když už byl celý říjen v tahu, byl čas na návrat...v Brně ted zařídím zepár věcí a hurá odlet..

Dík Dlouhysovi a Ramonovi za možnost tohoto opravdu nezapomenutelného džobu, dík Čokovi, Majklímu a Džanglímu že se mnou během jedný hodiny na konci září vytvořili tým specialistů na membrány a dík Petošovi že sem mohl makat pod jeho křídlama...dík Ottovi satelitovi Huberovi, holkám v Picerii u Evi, baru Šimila, baru u Tonyho, baru KinoCafe a dík do Garmische na bouldrovku...dík